Pokud víte jak, hraniční situace může nastat v čemkoli – vezměte si například jablečný quiche. „Tři jablka – tři vejce – hrnek mouky – hrnek cukru“ – tento recept znají zpaměti i ty nejneopatrnější hospodyňky (stejně jako ti nejneopatrnější nedoukové znají H2O a C2H5OH). Předloni jsem k narozeninám pekla s několika dětmi quiche (pohrávala jsem si s těstem, co může být hezčího), nějak jsem byla nervózní: nože, rozpálená trouba, zase narozeniny. Charlotte se nechtěla zvednout, chovala se podivně. Také si myslím, že jsem si zapomněl vzít kontaktní čočky. Každopádně nevím, jak se to stalo, ale místo cukru jsme tam dali sůl – celý hrnek jemné soli. Výsledkem byl podivný koláč, který byl plochý, kostrbatý a kategoricky nepoživatelný. Dali jsme do něj koktejlové svíčky, navoskovali ho a ukázalo se, že je to něco z diety Addamsovy rodiny. Hrajte si s jídlem, Wensdayi. Pro jistotu jsem vás varoval, abyste ten koláč nejedli. A všichni si mysleli, že je to pro nějaké zvláštní hosty, pro pár vyvolených. Někteří z nich se dokonce urazili.
Nečekala jsem na kamarádku, tak jsem jí o tom koláči řekla s kilem soli, aby věděla, že to není žádná velká párty. „To se stává,“ řekl přítel. – Moje dcera a její chůva také upekly quiche a smíchaly sůl a cukr. Ale dopadlo to ještě hůř.“ Horší? Lžíce kuchyňské soli je pro člověka smrtelná dávka, o kolik je to horší? „Vidíš, nakonec se rozhodli, že to dokončí. Všechno to vyhodili, rozkrájeli další tři jablka…“ – „A dát místo cukru jedlou sodu? Škrob? Prací prášek? Zubní pasta?“ („Lháři,“ pomyslel jsem si.) – „Ne, teď samozřejmě dávají cukr. Ale míchačky nevymývali a těsto se solí v nich zůstávalo. Každopádně i druhý dort se nedal jíst, byl nechutný.
Dobře, chápu. Když o tom tak přemýšlím, taky bych ty míchačky nemyl. Vaření jako koníček, všechny ty výměny receptů a fotografií jsou vlastně velkým důvodem k chlubení. Celá škála: od „břišní hostiny“ po „karneval chutí“, od „manžel hltavě zhltl“ po „okamžitou závislost, nejsilnější závislost“. To je samozřejmě pochopitelné: nikdo nespěchá sdílet vědomě špatný recept. A přesto skutečným svátkem ducha není chlubení se úspěšnými „mňamkami“ nebo hvězdnými mistrovskými díly, ale příběhy o neúspěších, selháních a katastrofách. Vybuchla sklenice s vařeným kondenzovaným mlékem – to je skutečný kuchyňský existencialismus.
